Americký prezident Joe Biden se opět opřel do Číny. Ačkoliv jsou bilaterální vztahy mezi těmito dvěma největšími ekonomikami prakticky na bodu mrazu, což ohrožuje mezinárodní bezpečnost i celosvětovou ekonomiku, neváhá americký prezident dál přilévat olej do ohně. Naposledy prohlásil, že je Čína v ekonomických potížích. Podle něj je to tikající časovaná bomba. Ovšem podíváme-li se na celý problém v širším kontextu, je Čína spíše časovaná bomba ve smyslu ne, že by zkrachovala a ohrozila mezinárodní trhy. Je naopak velmi silná a jediný, koho může reálně ohrozit svým rozvojovým boomem, je právě USA.
Biden se na sponzorské večeři v Utahu 10. srpna nechal v souvislosti s Čínou slyšet, že je tato země nebezpečná, protože režim je nedemokratický a v čele má samé »lumpy«. To jsou zatím nejsilnější slova představitele Spojených států Amerických, které kdy vypustil z úst. A mnoho lidí tím skutečně rozčílil. Nejen Peking, který je rozzlobený i kvůli nedávno Bidenem podepsaném dekretu, který blokuje nové americké investice v Číně do citlivých technologií, jako jsou pokročilé čipy a další polovodiče, kvantové počítače a oblast umělé inteligence. Rozzlobení jsou i mnozí politici a vedoucí velkých firem v Evropě, kteří naopak chápou Čínu jako velkého hráče na trhu, se kterým je potřeba zdravě obchodovat.
Americký prezident Biden ale tvrdil, že Čína je v ekonomických problémech. Přesněji prohlásil: »Čína je v potížích, má problémy. To není dobré, protože když mají problémy špatní zlí lidé, dělají špatné věci.« Tvrdí, že se v Číně zbrzdil hospodářský růst, panuje deflace a je vysoká nezaměstnanost.
V českých médiích také proběhly zprávy, že Čínský export v červenci zaznamenal největší pokles od února 2020, když se meziročně propadl o 14,5 procenta. Výrazný pád zaznamenal také dovoz, který klesl o 12,4 procenta. Jenže tato čísla vycházejí z loňského roku, kdy naopak byla Čína na vrcholu s vývozem i dovozem kvůli jinde ve světě zbrzděnému obchodu vlivem proticovidových opatření. Podle ekonomických analytiků se po započtení sezonních vlivů a změn ve vývozních cenách objem vývozu v červenci oproti červnu snížil pouze o 0,9 procenta. Cože je ale dáno novým problémem v mezinárodní ekonomice a to je šetření mnoha firem i lidí kvůli vysoké inflaci a bojem s ní utahováním měnové politiky a zvyšováním úrokových sazeb.
Biden také tvrdil, že čínská ekonomika podle něj dříve rostla tempem osmi procent, ale nyní se její nárůst zbrzdil jen na dvě procenta. To ale není pravda. Jen v prvním pololetí tohoto roku čínské hospodářství expandovalo o 5,5 procenta. Na ekonomických fórech konaných na jaře tohoto roku v Pekingu či v Šanghaji představitelé země mluvily o plánovaném růstu 5 procent. A i když je celosvětový obchod brzděn kvůli inflaci, mezinárodním konfliktům a nejrůznějším sankcím, vypadá to, že Čína ukončí tento rok s hospodářským růstem 5,2 procenta.
Oproti tomu USA se svým hegemonickým přístupem k celosvětové ekonomice dosáhne v hospodářství nárůstu pouhých 1,6 procenta. Přičemž zadluženost spojených států dále roste exponenciální řadou. Tento dluh je nejvyšší na světě a roste rychleji než HDP. (loni byl na úrovni 16,777 319 bilionů amerických dolarů). A ze zahraničních věřitelů, kteří drží 28% celkového dluhu, mají největší podíl právě Čínská lidová republika. Ta drží 24% ze všech zahraničních věřitelů a 6,7% z celkového dluhu.
Ekonomika USA se dlouhodobě potácí v problémech. Proto není divu, že Čínský vývoz do Spojených států se v červenci meziročně propadl o 23,1 procenta. Mohou za to nejen velmi chladné vztahy obou zemí, ale i nižší ekonomická vitalita obyvatel i mnoha firem, které od Číny nakupují, či s ní obchodují. Podobná situace je i v Evropě, kdy vývoz do Evropské unie klesl o 20,6 procenta. I tady hraje hlavní roli vysoká inflace a hrozící recese. Ale i proti Čínská politika, jako je tomu například u nás.
To ale pro Čínu neznamená nijak zásadní problém. Nespoléhá se totiž jen na západní trhy, ale buduje nové trhy v Asii i v Africe. Pomocí Nové hedvábné stezky zlepšuje nejen svůj rozvoj, ale pomáhá i rozvojovým zemím, které mohou mít při správných pobídkách také nezanedbatelnou kupní sílu. Ba naopak představují prakticky dvě třetiny obyvatel Země.
Hospodářský provoz má totiž své vlastní zákony a politické tlaky ho příliš neovlivňují. Zpráva o světových investicích 2023 vydaná Konferencí OSN o obchodu a rozvoji v červenci ukázala, že v roce 2022 na pozadí 12% poklesu globálních přímých zahraničních investic oproti předchozímu roku vzrostly čínské přímé zahraniční investice o 5 % a dosáhly rekordních 189,1 miliardy amerických dolarů. Toto »zvýšení oproti trendu« dokazuje atraktivitu čínského trhu a také to předznamenává nevyhnutelný výsledek politických zásahů USA do ekonomiky.
Když prezident Biden útočil na Čínu, prohlásil také, že jejím dalším problémem je vysoká nezaměstnanost a stárnoucí populace. Tvrdil, že v Číně je více lidí důchodového věku než práceschopného obyvatelstva. To samozřejmě také není pravda. Největší asijská ekonomika disponuje zhruba 880 miliony lidí práceschopného věku, za to lidí starších 60 let je jen 280 milionů. Zbytek jsou děti a studenti. Je pravdou, že se ve městech objevuje problém s vyšší nezaměstnaností mladých čerstvých absolventů škol. Ve velkoměstech je míra nezaměstnanosti mezi nimi až dvacet procent. Problém je ale spíše sociálního charakteru. Mladí chtějí žít a pracovat právě hlavně v rychle se modernizujících městech. Na venkov a do menších měst, kde je pracovních míst více, se jim příliš nechce. Celkově je na tom ale Čína s nezaměstnaností relativně dobře. S 5,2 procenty nezaměstnaných je na tom lépe než evropská unie, kde je průměr 6,4 procenta.
A z výroku Bidena je zoufalá právě i Evropa. Francie například podle francouzského prezidenta Emmanuela Macrona by se měla více otevřít Čínským trhům a odpoutat se od omezujících vlivů USA. Stejný názor má i francouzský ministr financí, který nedávno v Pekingu přesvědčoval čínské firmy, ať v Evropě více investují. A mnoho evropských firem naopak spoléhá na čínský trh a jejich know-how. Proto například Volkswagen přesunul část své výroby do Číny, protože ví, že tam jsou s vývojem elektromobility mnohem dál, než je Evropa. Ta Čínu ke svému hospodářskému růstu i nadále potřebuje. Jenže tlak, který USA vyvíjejí na Berlín, ve výsledku pouze izoluje Evropu od inovací i fungujících trhů.
Navíc i samotné spojené státy ještě nedávno z rozvoje Číny profitovaly. Například americké soukromé kapitálové instituce se dělily o dividendy z čínského rozvoje a inovací. Statistiky ukazují, že jedna třetina všech podniků rizikového kapitálu v Číně je investována Spojenými státy. Pokud se ale tento americký kapitál stáhne, bude podle analytiků brzy nahrazen kapitálem z jiných zemí. Takže zatímco si Čína bez amerického trhu poradí, bez Číny může být pro americký kapitál obtížné najít trh s podobně vysokou návratností. Všechny sankce tak mohou spíše poškodit zadavatele, tedy USA, než samotnou Čínu. Mohou ale poškodit důvěryhodnost amerických trhů a samozřejmě bilaterální vztahy těchto dvou ekonomických velmocí.
Opakuje se tedy scénář, který vyprovokovalo USA skrze NATO i v Evropě. Pomocí sankcí omezit konkurenci, a pokud to nepomáhá, klidně vyvolat i konflikt, který je ale na hony vzdálen území USA. Západní velmoci v čele s USA si tuto taktiku nyní vyzkoušeli na Rusku, když vyprovokovali konflikt na Ukrajině. Je již více než zřejmé, že cílem není porazit Rusko, i když i tyto myšlenky stály za vznikem konfliktu. Reálným dopadem konfliktu je ale ekonomické oslabení Ruska, oslabení rublu, odříznutí od evropských trhů v základních vývozních komoditách, jako jsou plyn a ropa a opotřebování jeho válečných sil i vybavení. Kvůli dlouho trvajícím opotřebovávacím bojům, které by mohl západ ukončit jediným gestem, které by donutilo sednout Ukrajinu a Rusko k mírovým jednáním, umírají vojáci zbytečně na obou stranách. O lidské životy ale hegemonům nikdy nešlo. Jim jde o zisky a sféry vlivu.
Rusko ale hlavu nesvěšuje, naopak aktivně hledá další trhy a drží ekonomiku stále funkční. Pokud se zajdou jedny dveře, stále existuje mnoho jiných.
Jenže tento agresivní postup nyní USA čím dál viditelněji chtějí vyprovokovat v Číně. Jejích vojenská podpora separatistických hnutí na Tchajwanu není zdaleka z důvodu lidských práv na ostrově. Čína navíc Tchajwanu slibuje stejný speciální přístup, jako má Hong-kong, tedy pokud by Tchajwan chtěl, mohl by fungovat stejně jako dosud v principu jedna země, dva systémy.
Jenže na Tchajwanu jde o to, vyprovokovat tu »špatnou« Čínu, vyčerpat ji válkou a oslabit její mezinárodní ekonomickou sílu a vliv. A to klidně i za cenu prolévání krve na tomto ostrově a kdekoliv jinde, kam se válka přesune. Pokud možno vyjma samotných spojených států. A úplně ideálně poražené Číně sebrat suroviny i její ohromné know-how v inovacích. A to proto, že válka je jediný způsob, jakým USA jsou schopny ovlivňovat světové dění. O tom jsme se v historii i v současnosti mohli přesvědčit mnohokrát.
Můžeme jen doufat, že až tak daleko tento čistě ekonomickými zájmy podložený konflikt skutečně nevznikne. Byť je na něj Čína vojensky připravená. Jenže ta není zemí, která by budovala svou prosperitu svou expanzí, válkami a nastavováním vlastních pravidel a lidí po celém světě. Na to je expert USA. Na druhou stranu ale Biden na stejné večeři trval na tom, že usiluje o »racionální vztah s Čínou«. »Nechci Číně ublížit, ale sleduji to,« řekl. Bohužel ale ubližuje spíše své zemi i modernímu světu, než Číně…
Helena KOČOVÁ