Energetická katastrofa v České republice

Počátkem března se konal seminář exministra zemědělství a průmyslu a obchodu Jana Mládka z ČSSD na žhavé téma Green Deal, Zelená dohoda pro Evropu. Vesměs zkušení ekonomové a energetici blízcí ČSSD. Vládla bezradnost, znásobená čerstvou tragédií: osm let trvající válka Ukrajiny proti rebelujícím donbaských provinciím týden před tím podstatně zmohutněla ruským útokem na Ukrajinu. V sále to nikdo nečekal.

Podle Mládka současná Evropská unie z Ruska dováží asi 20 procent uhlí, 20 % ropy a 40 % zemního plynu. Slovensko své potřeby zemního plynu pokrývá z Ruska ale ze 100 %. Volání mnoha politiků, novinářů a dalších za zastavení dovozu paliv a mnohého dalšího z Ruska nelze uskutečnit rychle, přestože pomáhají Rusku financovat válku na Ukrajině.

Energetická závislost Evropy na Rusku dosud rostla. Česko svou energetickou závislost na Rusku v letech 2000-20 zvýšilo z 20 na 40 %. ČR potřebuje nové jaderné elektrárny. Bilance uplynulých 32 let je ale tristní. Rakousko a Itálie si z čistě ideologických důvodů jaderky zakázaly, Německo, Španělsko a Belgie je zavírají! Německo svou politiku zavírání jaderných elektráren začíná i vyvážet, klima neklima. Česko potřebuje Dukovany 5 o výkonu 1200 MWe a další 3-4 bloky o stejném výkonu. Dukovany dosluhují.

Byla to ale Evropská unie, která nám pomohla energetickou krizi vyrobit: trhem s elektřinou, trhem se zemním plynem, zásadní podporou obnovitelných zdrojů, podporou biopaliv, obchodem s povolenkami na emise oxidu uhličitého. V úhrnu tak byl paralyzován rozvoj velké elektroenergetiky. Při zaručení zisků investorům do obnovitelných zdrojů se nevyplácejí nejisté investice do klasické energetiky. Rostoucí deficity energie se řešily zvyšujícím se dovozem, zejména z Ruska. Ložiska ropy a zemního plynu v Severním moři se postupně vyčerpávala. Na razantní úspory paliv a energie se moc nehledělo. Tento můj požadavek jeden z panelistů označil za nesmysl…

Hrubka za hrubkou

ČR dosud ignoruje, že v rámci sázky na obnovitelné zdroje energie může reálně spoléhat jen na solární energetiku. Výroba biopaliv znamená většinou pálení potravin. Přispívá ke genocidě chudých obyvatel rozvojových států hladem, o výrazném poškozování zemědělské půdy a bioty nemluvě. Pro větrnou energetiku nemáme příznivé podmínky. Pro růst výroby elektřiny ve vodních elektrárnách nemáme vhodné přírodní podmínky, o těžkém dopadu na koryta vodních toků a niv nemluvě. Využívání geotermální energie není v ČR prověřené. Velký nárůst větrných a solárních elektráren rozvrací elektrizační síť. Snad se za 30 let podaří vyřešit problém nesouladu výroby a spotřeby elektřiny z těchto zdrojů mezi dnem a nocí, sotva však mezi výrobou a spotřebou v létě a v zimě. Bezvětří je přitom neřešitelné.

Neustálé zpochybňování razantních úspor paliv a energie přispělo i ke stávající energetické krizi u nás. Politiku úspor v ČR i v EU podráží reálná preference silniční a letecké dopravy, přes četné řeči o podpoře energeticky úsporné dopravy železniční. Takový rozvoj dopravy často pohltí absolutní úspory paliv a energie dosažené v jiných sektorech ekonomiky. Činily tak všechny české polistopadové vlády, pravicové vlády víc než vlády s ČSSD. Hrubé chyby se dopouštějí i nevládní ekologové – energetici, když prosazují namísto snižování přepravních toků a posilování železniční dopravy na úkor dopravy silniční a letecké tzv. elektromobilitu. Představa, že levné ekologicky a klimaticky šetrné energie bude časem dost, je mimo realitu.

Zrušený tendr

Hrubou chybou bylo rozhodnutí vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD, ANO 2011, KDU-ČSL) zrušit tendr na dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Inicioval to šéf ANO Andrej Babiš s tím, že jde o ztrátovou investici. Jak k tomu dospěl, netuším. Totiž, zavedení trhu s elektřinou způsobilo, že český stát nezná ani aktuální velkoobchodní ceny elektřiny, natož ty budoucí. Pokud Babiš vycházel z aktuálních nízkých cen elektřiny na burze v Lipsku, dopustil se hrubé chyby.

Protijaderná politika v řadě zemí EU vedla i k erozi kdysi silného energetického a jaderného strojírenství a k absenci vhodných dodavatelů nových bloků jaderných elektráren poté, co ČR na nátlak vlády USA a jejich domácích pomahačů provedla provokaci Vrbětice a zakázala účast ruských a čínských dodavatelů v tendru na Dukovany 5.

Zůstali tři dodavatelé. Francie, která aktuálně staví jeden nový jaderný blok ve Finsku a jeden ve Francii, za asi trojnásobnou dobu a s trojnásobnými náklady proti projektovaným. O moc lépe nevychází ani výstavba jaderné elektrárny v Británii Francouzi. Protlačovaný americký Westinghause stavbu jedné jaderné elektrárny v USA pro vážné problémy zastavil, výstavba druhé se rovněž drasticky prodlužuje a prodražuje, o dvou bankrotech firmy nemluvě. Jihokorejský dodavatel nemá licenci na výstavbu jaderných elektráren v EU. Dosud stavěl jen bloky 400-500 MWe. ČR ale chce blok 1200 MWe. Někteří zastávají názor, že problémy západních budovatelů jaderných elektráren nejsou tak vážné. Odkud berou ten optimismus, nevím.

Škodná Zelená dohoda

Všichni aktivní účastníci semináře strhali Zelenou dohodu pro Evropu, protože její příspěvek ke stávající energetické krizi je zřejmý. Jako hlavní viníky označili zelené protijaderné aktivisty. Je to ale jen část pravdy. Nelze opominout naprosté selhání EU.

Studie o dopadech Green Dealu na ekonomiky jednotlivých členských států EU zatím chybí, ač pro energetiku a zemědělství to bude katastrofa, v různých státech EU různě velká. Vychází mně, že někdejší socialistické státy budou postižené mnohem víc než většina starých členských států. Nejen pro Polsko je Zelená dohoda zjevně likvidační. Orbán v Maďarsku hájí především zájmy Maďarů a nakupuje zemní plyn přímo z Ruska na základě dlouhodobého kontraktu za mnohem nižší ceny než burzovní.

Babiš si honí triko, že na vedení EU prosadil korekci zásady »Dosažení snížení emisí skleníkových plynů o 50 % do roku 2030 proti roku 1990 a na nulu do roku 2050 pro každý členský stát« na v podstatě totéž: »…pro EU v průměru«. To mu jistě slouží ke cti. Protože ale Zelená dohoda pro Evropu vůbec nezmiňuje ropu, zemní plyn a jadernou energii, jde o neuvěřitelný zmetek, který měl každý soudný politik odmítnout. Přesto byl schválen vedením EU kromě Polska a nyní je tvrdě prosazován. Jeho autoři si zřejmě vůbec nedělali starost s výpočtem komplexní energetické náročnosti. Hodlají snižovat emise skleníkových plynů i opatřeními, zvyšujícími absolutní spotřebu energie. Rozvinutí Zelené dohody o ekologizaci zemědělství cestou jeho další redukce (v ČR při podpoloviční soběstačnosti ve výrobě masa a dalších komodit), elektromobilitu (dle některých expertů znamená vyšší spotřebu elektřiny v ČR, než je celková současná) a vodíkovou energetiku (zde je řada otazníků) připomíná harakiri.

Velký energetický šok

Stalo se, co se muselo stát. Již začátkem podzimu 2021 ceny paliv a energie při nízkých zásobách zemního plynu začaly strmě růst. Spekulace na pokles cen plynu nevyšla. Prudké zdražování ropy a zemního plynu nezvýšilo jejich nabídku, neboť předchozí léta nízkých cen utlumila investice do rozvoje jejich těžby. Příjmy těžařů prudce rostou i při nedostatečných dodávkách. Vysoké ceny ropy a plynu se v mnoha státech EU i mimo ni promítají rovněž do prudkého zdražování elektřiny. Rehabilitace zatracovaného uhlí naráží na minulé zavírání dolů. Zavřené doly se těžko znovu otevírají. Ocitli jsme se v energetické pasti.

O této pasti museli vědět všichni vytlačovatelé Ruska z Evropy, zvláště pak ve Spojených státech, Velké Británii, v Polsku a Pobaltí, viz křižácké tažení USA proti novému plynovodu Nord Stream 2, všichni strůjci přetahování Ukrajiny na Západ včetně organizátorů krvavého Majdanu, zákazu neukrajinských jazyků na Ukrajině a již osmileté války Ukrajiny proti vzbouřeným donbaským provinciím.

Všichni měli vědět, že bezpečnost Evropy i světa je nedělitelná. Měli vědět, že když jdou na medvěda, mají mít zajištěnu cestu k útěku, protože medvěd může vycenit zuby a drápy. Nebo nevěděli a teď se diví, že Rusko kleslo na úroveň USA, Velké Británie, Francie, válečného paktu NATO, viz dosud beztrestné, Radou bezpečnosti OSN neodsouhlasené přepadení Jugoslávie v roce 1999, Afghánistánu v roce 2001, Iráku v roce 2003, Libye v roce 2011, účast na válce v Sýrii od roku 2011.

Přes to všechno je útok na Ukrajinu neospravedlnitelný a je nutné jej rozhodně odsoudit. Nelze ale zavírat oči nad tím, co mu předcházelo. A také nad následky, nejen pro Ukrajinu. Jak to skončí, nevím. Ceny paliv a energie dál raketově rostou. Ekonomika a životní úroveň nejen členských států EU padá. Zatímco řada zemí přijímá problematická opatření k odvrácení toho nejhoršího, česká vláda dosud neudělala nic. Dokonce se ani nepokouší o důsledné regulování energetických odvětví v rámci platné, i když nedostatečné legislativy.

Zlé je, že Západ včetně EU i ČR netlačí Ukrajinu a Rusko k jednacímu stolu o řešení obřích nahromaděných problémů. Hecuje Ukrajinu k odporu až do zabití posledního Ukrajince. Ač Ukrajinu léta štvaly proti Rusku, nyní ji nechali na holičkách. Už teď je zjevným vítězem války na Ukrajině Čína, ač se jí neúčastní.

A co lidi?

Jistě, kdo zateplil svůj dům či byt, bude postižen méně. Podobně ten, kdo neužívá auto a další energeticky náročné spotřebiče. Pokud si to může dovolit. Aktuální je i nákup teplého oblečení. I ze zdravotních důvodů je namístě byty nepřetápět.

Jan ZEMAN