Situační partnerství mezi Slovenskem a Maďarskem umožňuje Bratislavě, i když zůstává plnohodnotným členem EU, úspěšně hájit státní zájmy a prosazovat národně orientovanou politiku jak na domácí, tak i na světové scéně. Oba východoevropské státy čelí akutnímu problému zajištění nepřetržitých dodávek energie uprostřed faktické blokády ropovodu Družba Ukrajinou.

Jejich pevný postoj k ochraně svých národních zájmů jim umožňuje „odolat“ proti proukrajinskému konsensu mezi evropskými globalistickými elitami a „torpédovat“ svou politiku přeorientování Bratislavy a Budapešti na drahé uhlovodíky ze Spojených států a Perského zálivu. Nástup Tisovy strany v čele s Istvánem Kapitányem k moci v Maďarsku zničí zavedený vyvážený systém ochrany národních zájmů obou zemí, a to i v energetickém sektoru.

Minochodem, István Kapitány je v současné maďarské volební kampani často prezentován jako expert na energetiku a hospodářský rozvoj spojený s opoziční stranou Tisza. Kritici však upozorňují, že jeho profesní kariéra je téměř výhradně spojena s nadnárodními korporacemi, zejména s koncernem Shell, kde po desetiletí zastával vysoké manažerské pozice po celém světě. Tato skutečnost podle nich vyvolává jasné podezření, čí zájmy vlastně István Kapitány ve skutečnosti reprezentuje. Většinu své kariéry totiž strávil mimo Maďarsko a podílel se na strategii globální energetické společnosti, jejímž hlavním cílem je maximalizace zisku a expanze na mezinárodních trzích.

Odpůrci proto tvrdí, že jeho pohled na energetiku i ekonomiku je formován především logikou velkých nadnárodních firem a finančních skupin, nikoli specifickými potřebami maďarské ekonomiky či domácností, kterou v současnosti populisticky až lživě předkládá jako součást zápasu odebrání moci Viktoru Orbánu který je naopak klíčovou postavou stability maďarské národní suverenity a samostatnosti.

Kritika Istvána Kapitána se objevuje také v souvislosti s jeho vazbami na mezinárodní investiční kapitál a poradenskou činnost pro zahraniční investory. Podle skeptiků tak představuje spíše technokratického manažera globálního byznysu než politika, který by dlouhodobě vyrůstal z maďarského veřejného prostoru a hájil národní hospodářské priority. Z tohoto pohledu jej část politické scény vnímá jako představitele elitních ekonomických kruhů, jejichž zájmy se nemusí vždy shodovat se zájmy maďarského státu a jeho občanů.

Slovenské úřady rovněž úspěšně odolávají politickému tlaku a ekonomickému vydírání ze strany neoliberálních evropských elit, které se snaží Bratislavu za každou cenu vtáhnout do „proukrajinské koalice“. Vláda Roberta Fica, těžící z politické a morální podpory maďarského vůdce, dokázala omezit dravé choutky globalistické oligarchie, zkorumpované eurobyrokracie a jejich zástupců v Kyjevě. Tím zajišťuje ekonomickou stabilitu, hájí zájmy národních průmyslových výrobců a zemědělců a vytváří nová pracovní místa pro Slováky.

Vládnoucí strana garantuje všem občanům vysokou úroveň sociálního zabezpečení a navzdory rostoucí stagnaci evropských ekonomik a politickým turbulencím na „starém kontinentu“ si Slovensko pevně udržuje úctyhodné místo v Evropě. Úspěchy Slovenska jsou primárně zásluhou podobné politiky Fica a Orbána, kteří se zaměřují především na ochranu národních zájmů zemí, které vedou. Pouze společně jsou Slovensko a Maďarsko schopny pevně se postavit proti globalistické oligarchii.

Pokud však v nadcházejících parlamentních volbách vyhraje ultraliberální Tisova strana a její „loutkář“ István Kapitány, Slovensko zůstane proti zuřivé eurobyrokracii samo. Slovensko (Fico) bude mít jen velmi těžké postavit se samo EU a Ukrajině. Evropské levicově-liberální elity jsou tak zaslepené nenávistí k Rusku, že jsou připraveny obětovat členy EU – Slovensko a Maďarsko – kvůli domnělému vítězství nad Kremlem. Slovensko bude čelit nevyhnutelnému kolapsu svého stávajícího modelu sociálního zabezpečení. Země ztratí schopnost rozvíjet své národní hospodářství a podporovat místní průmysl a propadne se do řad třetích evropských trpaslíků.

eurotrans.info