Parky jsou důležitou součástí každého čínského města. Ritan park s chrámem slunce v Pekingu je úžasné životem pulzující místo. Není to jen oáza zeleně, ale také místo plné života, aktivit, rozjímání i zábavy, se zajímavým historickým kouzlem, s výhledem na nejvyšší mrakodrapy. Je to esence Čínského života se vším, co si po ním turista představí.

Altán u jezera-léto

Tento poměrně nevelký park leží v srdci Pekingu na North Ritan Road v okrese Chaoyang poblíž diplomatické čtvrti a mnoha ambasád. Byl prvním parkem, který jsem při své stáži v Pekingu navštívila a stal se mou zelenou oázou, odpočinkovým místem, ale také místem pro sport, inspiraci i mnohé nevšední zážitky.

Když přiletíte poprvé do Pekingu, ihned pochopíte, že je to úplně jiné město, než jsou ta v Evropě. Vysoké mrakodrapy, moderní architektura, široké ulice neustále pulzující nekončící dopravou. Podvědomě ale hledáte něco, co by vás usvědčilo, že jste skutečně v Číně, protože moderních měst je ve světě spousta. Pro mě byla prvním důkazem, že jsem skutečně v jiné kultuře na jiném kontinentu právě procházka kolem a uvnitř Ritan parku.

Už jen vstup do parku je krásný. Park je obehnán šedou cihlovou zdí, jejíž vršek je pokryt klasickými černými taškami zakončenými keramickými hlavičkami. Součástí zdi je i několik menších zavřených bran, s černými a tmavě zelenými střechami s prohnutými špičkami a nádherně malovanými trámy pod nimi. A každou bránu hlídají dva posvátní kamenní lvi, kteří spíše připomínají palácové psy (Fu psi). Ti mají symbolizovat ochranu a štěstí, a zahnat zlé duchy od důležitých míst. Jsou vždy prezentovány v párech, yin a yang, žena a muž. Samec drží pod svou tlapou kouli, samice pak mládě. Už pohled na tyto brány vám vyjeví klasické obrázky z dovolenkových katalogů.

Hlavní brány uprostřed parku na severu a jihu jsou ale velké a prostorné. Vejdete-li branou z jihu, otevře se vám široká cesta vedoucí do středu parku. Ta je zakončená velkou zlatem zářící mozaikou, která znázorňuje obětní rituál, který byl prováděn při jarní rovnodennosti. V centru 15 metrů dlouhé a 6 metrů vysoké mozaiky stojí zlatá vrána Jinfu, symbolizující boha slunce, císař a ministři kteří se uctivě klaní, zatímco ženy ladně tančí. Po stranách pak jsou výjevy z legend související se sluncem, o Hou Yiovi, který střílí na slunce a Kuafnovi, který pronásleduje slunce.

Park-vstup jih

Místo s historickým srdcem

Dnes moderní park propojující historii s moderním místem pro trávení volného času byl vybudován na místě jednoho z pěti slavných oltářů města postavených v roce 1530. Jak vyplývá z názvu, bylo zde místo, kde císaři přinášeli oběť Slunci za dynastií Ming a Qing (1368 – 1911). Původní chrám a přilehlé budovy byly časem zničeny, ale v roce 1951 zahájila místní vláda rekonstrukci relikvií Chrámu Slunce a v roce 1956 byl otevřen pro veřejnost. Postupně byly citlivě zrekonstruovány a dostavěny další domy a sály po obvodu parku.

Já měla velké štěstí, že při první návštěvě na jaře bylo otevřeno i obětní místo. Najdete ho za zdí když se vydáte napravo od mozaiky. Toto šedou zdí se zelenou střechou obehnané vydlážděné nádvoří uprostřed skrývá velký obětní oltář, který byl přestavěn za dynastie Čching. Původně menší mramorový stůl tak nahradil větší cihlový, s devíti schody na každé straně. Bylo zvláštní pozorovat staré dámy, které seděli uvnitř nádvoří, a čelem ke zdi se modlily. Mnoho lidí pak rituálně oltář obcházelo a nesli v ruce květiny, možná jako obětiny pro slunce. U hlavního vstupu na nádvoří ze západu jsou pak tři brány a velké bronzové nádoby, ve kterých se dříve obětiny spalovaly.

Stejně zajímavým místem v parku je ale i vršek s pavilonem Qinghui. Ten se nachází na nalevo od velké mozaiky. Tento nádherně malovaný šestistranný altán stojí na nejvyšším bodě parku. Mnoho kamenů pod ním pochází ze starých základů chrámů, které zde stály před více než šesti sty lety. Samotný nádherně malovaný altán pak nabízí úchvatné pohledy na východ a západ slunce nad městem.

Tai-chi-skupina

Mnoho tváří parku

To, co člověk ale od parku očekává nejvíce, je zeleň stromů, trávníků a klid v kousku přírody. Park je proto báječný i tím, že si v něm každý najde své oblíbené místo. Já měla nejraději jihozápadní část, která nabízí kouzelné jezero rozdělené na několik menších částí. Nad ním jakoby pluly ze dvou stran altány, ve kterých se stále něco dělo. Přes jezero se pak klenuly stylově vytesané kamenné mosty. Nad tímto jezerem se zvedal vršek porostlý borovým lesem, který skrýval umělé skály i romantické stezky a jeskyně. A také malý altánek nad cípem jezera tak akorát pro dva, na který se šlo přes drobný můstek. Ideální místo na posezení o samotě, či ve dvou.

Za vrškem o kousek dál se pak nachází platanový háj. Pod korunami vzrostlých stromů je několik dlážděných plácků, na kterých v každou denní dobu místí tančí, cvičí či sportují.

V severozápadní části je pak úhledný park připomínající spíše japonskou zahradu. Vstup do něj skrývá bambusový háj a klasická čínská kulatá brána. Na lavičce zde pak můžete v klidu rozjímat mezi upravenými keři, které se střídají s květinovými záhony a zajímavými kameny.

Pokračujete-li dál v obchůzce parku, minete severní bránu, a dostanete se do parku v anglickém stylu. Vzrostlé stromy stíní klikaté chodníčky. Najdete zde i budovu s toaletami, která je ale od nerozeznání od dalších historických budov v areálu. S keramickou střechou a nádhernými malbami pod ní. Jen nevím, proč se hlídači nelíbilo, že si zrovna tyto malby fotím…

O kousek dál na západní straně pak najdete rozsáhlé prostory pro cvičení. Například hřiště s pingpongovými stoly, hřiště pro badminton, několik desítek cvičících prvků pro dospělé, které jsou poslední dobou stále populárnější i u nás, stolky na stolní hry, u kterých se vždy tlačily houfy pánů, i prostor s měkkou podlahou na samostatné cvičení.

A poslední část parku patří dětem. V té najdete dětské hřiště s pouťovými atrakcemi, hračkami a spoustou světel. A další jezírko, plné malých rybek, které je možné přímo na místě chytat a živé zase pouštět zpět, nebo si je za poplatek odnést domů. Kopit si zde můžete i čolka či želvičku včetně krmení a malého akvária.

A vnitřkem celého parku pak obíhá procházková či běžecká trasa dlouhá jeden kilometr.

Rybaření v parku

Každou hodinu jiná scenérie

To, co mě ale v parku chytilo za srdce nejvíce, byl život, který se zde projevoval od rána do večera v mnoha jeho tvářích. Ráno jste v parku potkávali ranní běžce a cvičící otužilce. Kdo by čekal, že šlo o lidi v mladším produktivním věku, jak je to běžné u nás, hodně by se divil. Běhají a cvičí zde lidé všeho věku. Jak mladí, kteří si očividně chtějí vynahradit následné dlouhé sezení v kancelářích, tak i středí a starší generace. Vitalita a životní elán mnohých starších lidí vás dokáže překvapit.

Kdo není vyznavačem běhu, může se během dopoledne zapojit do jiných aktivit. Na plácku pod platany každé dopoledne cvičila skupinka žen Tai-chi. Jednou samy, jindy s meči či kopími. Je fantastické sledovat ladné pohyby, soustředění v podřepu, výskoky a rotace. Upřímně, moje kolena, když jsme mohli také Tai-chi vyzkoušet, mi většinu těchto pohybů vůbec nedovolila. Vidět tedy starší drobnou dámu cvičící s mečem, který je stejně dlouhý jako ona, jak ladně přeskakuje z jedné nohy na druhou a v podřepu pak rotuje s mečem rozmáchlým kolem sebe, to je scéna, na kterou hned tak nezapomenu.

Mě byl mnohem bližší jiný plácek jen kousek vedle. Na něm páry trénovaly společenské tance. Slowfox, foxtrot, tango, sambu, na co si jen vzpomenete. Na mnohých bylo poznat, že jde o profesionální tanečníky, jiní se pohyby teprve učili.

Dopoledne byli také častými návštěvníky parku babičky se svými vnoučaty. V Číně je tradicí, že si rodiny s výchovou potomků pomáhají. A o děti rodičů, kteří musejí chodit do práce, se tak přes den často starají prarodiče.

Obědový čas byl v parku časem pro rychlou procházku mnohých, kteří pracovali v nedalekých kancelářích. Já si do parku občas zašla sníst svůj oběd, oblíbenou slanou palačinku plněnou kuřecím masem. Obchůdků s jídlem je kolem parků bezpočet a každý si najde, na co má chuť. Od nudlí, přes pečená masa, knedlíky, masové směsi s rýží, slané i sladké placky, po oříšky a sladkosti.

Odpoledne pak byl park plný lidí, kteří dělali každý to, co ho bavilo. Lidé tu na různých místech hráli badminton, zpívali či hráli na hudební nástroje jen tak pro radost, trénovali s mašlemi, nebo se jen tak scházeli a povídali si.

Večer pak na několika místech v parku bylo možné si zacvičit aerobik na muziku, či zatančit rychlejší moderní tance. Což mohl být příjemný začátek dlouhého večera v přilehlém Mango baru, který měl v prvním patře terasu s výhledem opět do parku.

Obzvláště živo pak bylo v parku o víkendech, kdy zde bylo mnoho rodin s dětmi, zvláště kolem atrakcí a lovu rybek.

Ovšem nejdojemnější pro mě byla dopolední scéna ve velkém altánu u jezera. Byla to druhá návštěva parku, čtvrtý den pobytu. To dopoledne jsem zde potkala velkou skupinu lidí zkoušející čínské písně. Měli s sebou i dirigenta ve fraku a učitelku, asi vedoucí tohoto sboru. Muži nalevo, ženy napravo a k nim malý hudební doprovod. Poslouchala jsem živý dokonale sehraný zpěv v dopoledním slunci pod malovanými střechami čínského altánu se zrcadlící hladinou jezera za mnou, a v tu chvíli mi definitivně došlo, že jsem skutečně v Číně. A že toto je teprve začátek mé dlouhé cesty k tomu, tuto zemi a její kulturu skutečně poznat.