Vystoupení tanečnic z Čínského divadla opery a tance proměňuje jeviště v poezii v pohybu. Špičky prstů se stávají štětcem, široké rukávy inkoustem – tanec se mění v vizuální interpretaci starodávných textů.
Každý vír sukní evokuje rozkvétající květ lotosu, ladné pohyby rukou připomínají pohyb ryb ve vodě. Čistota lotosu i bezstarostnost ryb, jak je zachytil klasik čínské literatury, ožívají prostřednictvím tance, který v sobě nese hluboký poetický náboj.
Jedna z tanečnic recituje slavný úryvek ze spisu O lásce k lotosům od čínského myslitele Zhou Dunyiho: „Vychází z bláta, a přesto nezůstává poskvrněn.“ Následně skupina šesti interpretek ztvárňuje scénu popsanou v textu Liu Zongyuana Zápisky o malých kamenech, kde si ryby hrají v křišťálově čisté vodě – jako by samy byly verši v pohybu.
Tanec tak neslouží jen jako estetický zážitek, ale i jako most mezi dávnými myšlenkami a současným divákem – tichý dialog mezi textem, tělem a emocemi.