Asi 46 procent Poláků s odbory sympatizuje

V Polsku se začíná něco měnit. Polští dělníci už mají plné zuby almužen a stávkují. Umí počítat. Vidí, že když zisky korporací rostou a management a dozorčí rady si navzájem připlácejí, tak oni jsou nuceni si utahovat opasky.

Ještě nedávno byla mzdová stávka v Polsku nepředstavitelná. O dělnických protestech jsme se mohli dočíst maximálně v učebnicích dějepisu, kdy »dobrá opozice bojovala proti špatnému komunismu«. Později, když se opozice dostala k moci, první věc, kterou udělala, bylo zavedení zákonů, které znesnadňovaly provedení stávky.

V době, kdy toto píšu, je třetí týden stávky v Solarisu, autobusovém gigantu. Polská firma, konkurující například německému Mercedesu, má jednoduchý obchodní model – zakládá si především na nízkých mzdách. Polští pracovníci obvykle vydělávají o něco více, než je minimální mzda, což je ale stále čtyřikrát méně než mají jejich protějškové v Německu.

Koncem loňského roku se o protestu hodně mluvilo u firmy Paroc z Trzemeszna, která vyrábí izolace z kamenné minerální vlny. Vedení společnosti muselo po týdnu odstoupit – ztráty společnosti velmi totiž rychle začaly převyšovat to, co chtěli zaměstnanci. Pomohl zájem médií, sociálních aktivistů i levicových politiků. Hodně také udělala solidarita – vyjádřená v penězích. Do sbírky pořádané odbory se zapojilo několik tisíc lidí.

V Polsku bylo po nástupu režimu Solidarity zavedeno ustanovení, díky kterému se za stávku nevyplácí žádná mzda. Lidé z celého Polska proto finančně zaměstnancům pomáhali. Dnes chce vyhladovět zaměstnance vedení firmy v Solarisu…

Nyní, když je dělnické hnutí na ústupu, takové boje široce rezonují. Dělníci vidí své kolegy po celé zemi stávkovat, bojovat – a vítězit. Proto stávkují – v Avonu (kosmetický průmysl), Bison – Bial (továrna na obráběcí díly), Pudliszki (potravinářský průmysl), Polregio (železnice).

Své si dělají odbory, ke kterým patří necelých 13 procent pracujících Poláků, ale 46 procent Poláků s odbory sympatizuje, přičemž poslední jmenovaný ukazatel se za poslední dva roky zvýšil o 10 procent! Stejný výzkum pak ale ukazuje, že největším problémem souvisejícím s činností odborů je neschopnost sdružovat se (většina lidí pracuje v malých firmách, kde odbory nemohou existovat).

Paradoxně hlavním důvodem probuzení pracujících je konzervativní moc založená na rodinných hodnotách, která řídí skromné, ale přesto citelné (v kontextu předchozích 25 let tvrdé neoliberální vlády) sociální transfery.

Je nyní na aktivistech nezávislé levice, zda se podaří proměnit stávky v sociální hnutí.

Piotr JASTRZĘBSKI