Putin překročil hranice

Viníkem je štvavá politika Západu

Ruská armáda ráno překročila hranice Ukrajiny a zahájila leteckou i pozemní operaci. Šéf ukrajinské diplomacie Dmytro Kuleba označil ruský úder za invazi a prezident Volodymyr Zelenskyj vyhlásil na Ukrajině válečný stav. Zároveň přerušil diplomatické vztahy s Ruskem a nabídl zbraně všem Ukrajincům, kteří by se chtěli bránit. Ruské ministerstvo obrany řeklo, že nepodniká raketové, letecké ani dělostřelecké útoky proti ukrajinským městům. Ruský prezident Vladimir Putin ve svém vystoupení sdělil, že Moskva nemůže tolerovat hrozby, které přicházejí z Ukrajiny, a že cílem ruské operace je ochrana lidských životů a ukončení genocidy na Donbasu.

Ukrajinská vláda informovala o prvních desítkách obětí. Západní země v čele s USA kroky Moskvy odsuzují a chtějí zavést další, o hodně tvrdší sankce proti Rusku. Putin oznámil své rozhodnutí vstoupit na území Ukrajiny nad ránem v televizním projevu, mluvil o »speciální vojenské operaci« Ruska, jejímž cílem je ochrana lidských životů. Zároveň pohrozil cizím zemím, aby do situace nezasahovaly. Ruská vojska podle ukrajinské pohraniční stráže zasahovala z území Ruska, Běloruska i z poloostrova Krym. Ostřelování je hlášeno v Luhanské, Sumské, Charkovské, Černihovské a Žytomyrské oblasti. Ruské vojenské kolony překročily ukrajinské hranice do Charkovské, Luhanské a Černihovské a Sumské oblasti, oznámila ukrajinská pohraniční stráž. Reuters uvedla s odvoláním na ukrajinské úřady ostřelování ve Lvovské oblasti, jež se nachází na západě Ukrajiny. Ukrajinská armáda informovala o sestřelení pěti ruských letounů a helikoptéry, Rusko to však popřelo a prohlásilo, že zlikvidovalo infrastrukturu na ukrajinských leteckých základnách a narušilo ukrajinskou protivzdušnou obranu. Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že nepodniká žádné raketové, letecké ani dělostřelecké údery proti ukrajinským městům, podle tvrzení médií a svědků na místě se v řadě ukrajinských měst ozývaly výbuchy či palba.

Lidé odjíždějí

Ačkoli prezident Zelenskyj vybízel obyvatele Ukrajiny ke klidu a vyzval je, aby zůstali doma, řada lidí začala z velkých měst odjíždět. Na výjezdu z Kyjeva se tvořily rozsáhlé kolony. Středoevropské země se připravují na příliv lidí prchajících před konfliktem, nejvíce jich podle expertů zřejmě vyrazí do Polska. Lídři proruských aktivistů na Donbasu sdělili, že jejich hlavním úkolem je dostat pod kontrolu celou Luhanskou a Doněckou oblast. Povstalci z Luhanské lidové republiky (LLR) a Doněcké lidové republiky (DLR) dosud kontrolují asi třetinu těchto regionů, činí si však nárok na celé jejich území. Týdny trvající krize kolem Ukrajiny, kdy se stupňovala štvavá protiruská kampaň západních zemí, tento týden eskalovala poté, co Putin uznal nezávislost těchto lidových republik a podepsal s nimi smlouvu o přátelství a vzájemné spolupráci. Lídři těchto území ho ve středu požádali, aby jim pomohl »odrazit agresi« ze strany ukrajinské armády.

Peking: Nejde o invazi

Běloruský vůdce Alexandr Lukašenko odmítl, že by se vstupu na Ukrajinu účastnili běloruští vojáci, dodal však, že běloruská armáda se může do útoku zapojit, kdyby bylo třeba. Z eskalace situace obvinil Ukrajinu. Navrhl rovněž zprostředkovat přímá jednání mezi Kyjevem a Moskvou v Minsku. K situaci v Evropě se vyjádřil i Peking. Podle Číny nemají zahraniční média pravdu, když ruské kroky na Ukrajině označují za invazi. Uvedlo to čínské ministerstvo zahraničí. Konstatovalo, že Rusko je nezávislou zemí a může činit vlastní rozhodnutí v souladu se svými zájmy. Čína zopakovala svou výzvu k umírněnosti pro všechny strany zúčastněné v konfliktu a odmítla veškeré akce, které provokují válku. »Některé země následují Spojené státy americké a přilévají oleje do ohně,« prohlásila mluvčí čínské diplomacie Chua Čchun-jing. Japonsko naopak »jednostranné akce Ruska« vůči Ukrajině odsoudilo. Austrálie oznámila rozšíření sankcí vůči Rusku; uvalit sankce na Moskvu je připravena také Jižní Korea. Ukrajina požádala Turecko o uzavření úžin Bospor a Dardanely pro ruská plavidla. Ruské námořnictvo přesunulo začátkem tohoto měsíce úžinami do Černého moře šest svých lodí a jednu ponorku.

Armádní experti

»Vysoce přesné zbraně vyřazují z provozu ukrajinskou vojenskou infrastrukturu, objekty protivzdušné obrany, vojenská letiště a letectvo ukrajinských ozbrojených sil,« citovala RIA Novosti z prohlášení ruského resortu obrany. »Civilnímu obyvatelstvu nic nehrozí.« Ruští armádní experti, které oslovila média, operaci podávají jako nutnou reakci na útlak ruských obyvatel Donbasu ze strany Kyjeva od doby, kdy v této oblasti vyhlásili proruští aktivisté lidové republiky. Viktor Litovkin podle webu EADaily a ČTK prohlásil, že operace ukončí »barbarské bombardování« východní Ukrajiny a zamezí Kyjevu, aby ostřeloval Donbas a zabíjel tam ženy, staré lidi a děti. Analytik Viktor Baraněc, jehož oslovil server 360tv, sdělil, že nyní je nejdůležitější »vymlátit zuby ukrajinské banderovské armádě a zbavit ji možnosti bránit se«. »Operaci jsme zahájili ne proto, abychom vyhlásili válku Ukrajině, zahájili jsme ji pro mír,« řekl Baraněc.

Putinovo vystoupení

Před zahájením »speciální vojenské operace na ukrajinském Donbasu«, jak uvedl Putin, v níž jde o denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny, pronesl ruský prezident projev. O hrozbě rozšiřování NATO na východ v něm mj. prohlásil: »Hovoříme o tom, co v nás vyvolává zvláštní obavy a úzkost, o těch zásadních hrozbách, které neustále krok za krokem hrubě a bez okolků vytvářejí nezodpovědní politici na Západě ve vztahu k naší zemi. Mám na mysli rozšíření bloku NATO na východ, přiblížení jeho vojenské infrastruktury k ruským hranicím. Je známo, že jsme se už 30 let vytrvale a trpělivě snažili dohodnout s předními zeměmi NATO na principech rovné a nedělitelné bezpečnosti v Evropě. V reakci na naše návrhy jsme neustále čelili buď cynickým podvodům a lžím, či pokusům o nátlak a vydírání, zatímco NATO se přes všechny naše protesty a obavy stále rozšiřuje. Západní vojenská mašinérie se pohybuje a blíží se k našim hranicím. Proč se to děje, je jasné a zřejmé. Sovětský svaz koncem 80. let 20. století oslabil, pak se prostě zhroutil. Celý průběh událostí, které se tehdy odehrály, je dobrým poučením i pro nás dnes, přesvědčivě ukázal, že paralýza moci a vůle je prvním krokem k úplné degradaci a zapomnění. Jakmile jsme na nějakou dobu ztratili důvěru v sebe sama, ukázalo se, že rovnováha sil ve světě je narušena.

Vše vedlo k tomu, že dřívější smlouvy a dohody už nejsou v platnosti. Přemlouvání a žádosti nepomáhají. Vše, co nevyhovuje hegemonovi, těm u moci, je prohlášeno za archaické, zastaralé, nepotřebné. A naopak: vše, co se jim zdá být prospěšné, je prezentováno jako konečná pravda, protlačovaná za každou cenu, surově, všemi prostředky. To, o čem teď mluvím, se netýká jen Ruska. To platí pro celý systém mezinárodních vztahů a někdy i pro samotné spojence USA. Po rozpadu SSSR vlastně začalo přerozdělování světa a normy mezinárodního práva, které se do té doby vyvinuly – a ty klíčové, základní, byly přijaty na konci 2. světové války a do značné míry konsolidovaly její výsledky – přestaly vyhovovat těm, kteří se prohlásili za vítěze ve ‚studené válce‘.«

Změna situace ve světě

»Samozřejmě, že v praktickém životě, mezinárodních vztazích či v pravidlech pro jejich regulaci bylo nutné brát ohled na změny situace ve světě a samotnou rovnováhu sil. To ale mělo být provedeno profesionálně, hladce, trpělivě, s ohledem a respektováním zájmů všech zemí a pochopením vlastní odpovědnosti. Ale ne – stav euforie z absolutní nadřazenosti, jakási novodobá forma absolutismu, a to ještě na pozadí nízké úrovně obecné kultury a arogance těch, kteří připravovali, přijímali a prosazovali rozhodnutí, jež byla prospěšná jen pro ně samotné. Situace se začala vyvíjet podle jiného scénáře. Příklady nemusíte hledat daleko. Nejprve bez jakýchkoliv sankcí Rady bezpečnosti OSN provedli krvavou vojenskou operaci proti Bělehradu za použití letadel a raket přímo v samém středu Evropy. Musíme tato fakta připomínat, jinak někteří západní kolegové na ty události neradi vzpomínají, a když už se o tom bavíme, raději neukazují na normy mezinárodního práva, ale na okolnosti, které si vykládají tak, jak uznají za vhodné. Pak přišel na řadu Irák, Libye, Sýrie. Nelegitimní použití vojenské síly proti Libyi, překrucování všech rozhodnutí RB OSN v libyjské otázce vedlo k úplnému zničení státu, ke vzniku obrovského semeniště mezinárodního terorismu, k tomu, že se země propadla do humanitární katastrofy, která se mnoho let nezastavila. Tragédie, která odsoudila k záhubě miliony lidí nejen v Libyi, ale v celém tomto regionu, dala podnět k masivnímu migračnímu exodu ze severní Afriky a Blízkého východu do Evropy. Podobný osud byl připraven i pro Sýrii. Boje západní koalice na území této země bez souhlasu syrské vlády a sankcí RB OSN nejsou nic jiného než agrese, intervence. Zvláštní místo však zaujímá invaze do Iráku, rovněž bez jakéhokoliv právního důvodu. Jako záminka byly zvoleny ‚spolehlivé informace‘, údajně dostupné USA, o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku. Na důkaz toho, veřejně, před celým světem, ministr zahraničí USA třásl jakousi zkumavkou s bílým práškem a všechny ujišťoval, že jde o chemickou zbraň vyvíjenou v Iráku. A pak se ukázalo, že to všechno byl podvod, v Iráku nejsou žádné chemické zbraně. Zazněly lži na nejvyšší státní úrovni a z vysoké tribuny OSN. A ve výsledku – obrovské oběti, destrukce, neuvěřitelná vlna terorismu.«

Americké podvádění

»Obecně má člověk dojem, že téměř všude, v mnoha oblastech světa, kam USA přijdou, aby nastolily svůj vlastní řád, jsou v důsledku toho krvavé, nehojící se rány, vředy mezinárodního terorismu a extremismu. Vše, co jsem řekl, je nejkřiklavější, ale v žádném případě nikoli jediný příklad nerespektování mezinárodního práva. Součástí toho jsou i sliby naší zemi, že se nerozšíří NATO ani o palec na východ. Takové podvádění odporuje zásadám mezinárodních vztahů, ale především obecně uznávaným normám morálky. Kde je tady pravda a spravedlnost? Jen snůška lží a pokrytectví. USA jsou stále velkou zemí, systémotvornou velmocí. Všechny její satelity nejen rezignovaně a poslušně souhlasí, ale také kopírují jejich chování, nadšeně přijímají pravidla, která navrhují. Můžeme tedy s jistotou říci, že celý tzv. západní blok, tvořený Spojenými státy, je tou pravou ‚říší lží‘. Pokud jde o naši zemi, po rozpadu SSSR se při vší nebývalé otevřenosti nového moderního Ruska a připravenosti poctivě spolupracovat, USA se svými západními partnery v podmínkách téměř jednostranného odzbrojení okamžitě pokusily nás zničit. Přesně to se stalo v 90. letech a na počátku 21. století, kdy tzv. kolektivní Západ nejaktivněji podporoval separatismus a žoldácké gangy v jižním Rusku. Jaké oběti, jaké ztráty nás to tehdy stálo, jakými zkouškami jsme museli projít, než jsme definitivně zlomili hřbet mezinárodnímu terorismu na Kavkaze. Pamatujeme si to a nezapomeneme. Navzdory všemu jsme se však v prosinci 2021 opět pokusili s USA a jejich spojenci dohodnout na principech zajištění bezpečnosti v Evropě a na nerozšiřování NATO. Vše je marné. Pozice USA se nemění. Nepovažují za nutné jednat s Ruskem o této pro nás klíčové otázce, sledují své vlastní cíle a opomíjejí naše zájmy. A v této situaci máme otázku: co dělat dál, co očekávat?«

Historická paralela

»Z historie dobře víme, jak se Sovětský svaz všemožně snažil zabránit či aspoň oddálit vypuknutí války. Za tímto účelem se mimo jiné doslova do poslední chvíle snažil neprovokovat potenciálního agresora, neprováděl nebo odkládal nejnutnější akce k přípravě na odražení nevyhnutelného útoku. A ty kroky, které byly nakonec učiněny, byly učiněny katastrofálně pozdě. V důsledku toho země nebyla připravena plně čelit invazi nacistického Německa, které 22. června 1941 zaútočilo na naši vlast bez vyhlášení války. Nepřítel byl zastaven a poté rozdrcen, ale za obrovskou cenu. Hned v prvních měsících nepřátelství jsme ztratili obrovská, strategicky důležitá území a miliony lidí. Podruhé takovou chybu nedovolíme.«

Vojenská síla současného Ruska

»Co se týče vojenské sféry, moderní Rusko je dnes i po rozpadu SSSR a ztrátě značné části svého potenciálu jednou z nejmocnějších jaderných mocností světa, a navíc má určité výhody ve vlastnictví řady nejnovějších typů zbraní. V tomto ohledu by nikdo neměl pochybovat, že přímý útok na naši zemi povede k porážce a hrozivým následkům pro případného agresora. Technologie včetně obranných se přitom rychle mění. Vedení v této oblasti pomine a bude i nadále měnit majitele, ale vojenský rozvoj území sousedících s našimi hranicemi, pokud to dovolíme, zůstane po desetiletí a možná navždy a vytvoří stále rostoucí, absolutně nepřijatelnou hrozbu pro Rusko. I nyní, jak se NATO rozšiřuje na východ, je situace pro naši zemi rok od roku horší a nebezpečnější. Vedení NATO navíc v posledních dnech otevřeně mluví o nutnosti urychlit postup alianční infrastruktury k ruským hranicím. Jinými slovy, přitvrzují svou pozici. Už nemůžeme dál jen sledovat, co se děje. Bylo by to z naší strany absolutně nezodpovědné. Další rozšiřování infrastruktury NATO je pro nás nepřijatelné. Pointou samozřejmě není samotná organizace NATO – je to pouze nástroj zahraniční politiky USA. Problém je v tom, že na územích sousedících s námi, podotýkám, na našich vlastních historických územích se vytváří nám nepřátelské »antiRusko«, které se dostalo pod úplnou vnější kontrolu, je intenzivně osidlováno ozbrojenými silami zemí NATO. A pro naši zemi je to nakonec otázka života a smrti, otázka naší historické budoucnosti jako lidu.«

Zdůvodnění vojenské operace

»Vidíme, že síly, které v roce 2014 provedly na Ukrajině státní převrat, chopily se moci a drží ji za pomoci ve skutečnosti dekorativních volebních procedur, nakonec opustily mírové urovnání konfliktu. Osm let, nekonečně dlouhých, jsme dělali vše, abychom situaci vyřešili mírovými, politickými prostředky. Vše marné. Jak jsem už řekl, nelze se na to, co se tam děje, dívat bez soucitu. Tohle všechno se nedalo vydržet. Bylo nutné ihned zastavit tuto noční můru – genocidu proti milionům tam žijících lidí, kteří se spoléhají pouze na Rusko, doufají jen v nás. Právě tyto touhy, pocity, bolest lidí byly pro nás hlavním motivem k rozhodnutí uznat lidové republiky na Donbasu. To, co si myslím, je důležité dále zdůraznit. Přední země NATO, aby dosáhly svých vlastních cílů, ve všem podporují extrémní nacionalisty a neonacisty na Ukrajině, kteří zase obyvatelům Krymu a Sevastopolu nikdy neodpustí jejich svobodnou volbu – sjednocení s Ruskem. Ti samozřejmě zahájí na Donbasu válku, aby zabíjeli, jako Hitlerovi komplicové, kteří zabíjeli ve Velké vlastenecké válce bezbranné lidi. Otevřeně prohlašují, že si činí nárok na řadu dalších ruských území. Celý průběh událostí a analýza přicházejících informací ukazuje, že střet Ruska s těmito silami je nevyhnutelný. Je to jen otázka času: chystají se, čekají na správný čas. Nyní také tvrdí, že vlastní jaderné zbraně. Nedovolíme, aby se to dělo. Jak jsem řekl dříve, po rozpadu SSSR přijalo Rusko nové geopolitické skutečnosti. Respektujeme a budeme i nadále přistupovat s respektem ke všem nově vzniklým zemím v postsovětském prostoru. Respektujeme a budeme i nadále respektovat jejich suverenitu a příkladem toho je pomoc, již jsme poskytli Kazachstánu, který v poslední době čelil tragickým událostem. Ale Rusko se nemůže cítit bezpečně, rozvíjet se, existovat s neustálou hrozbou vycházející z území moderní Ukrajiny.

Dovolte mi připomenout, že v letech 2000 až 2005 jsme vojensky zastrašili teroristy na Kavkaze, bránili integritu našeho státu, zachránili Rusko. V roce 2014 jsme podpořili obyvatele Krymu a Sevastopolu. V roce 2015 jsme stavěli spolehlivou bariéru pronikání teroristů ze Sýrie do Ruska. Neměli jsme žádný jiný způsob, jak se chránit. Totéž se děje nyní. Vám a mně nezbyla jiná příležitost k ochraně Ruska, našeho lidu, kromě té, kterou budeme dnes nuceni využít. Okolnosti vyžadují, abychom podnikli rozhodné a okamžité kroky. Republiky na Donbasu se obrátily na Rusko se žádostí o pomoc. V tomto ohledu, v souladu s čl. 51 části 7 Charty OSN, se sankcí Rady federace Ruska a v souladu se smlouvami o přátelství a vzájemné pomoci, které 22. února ratifikovalo Federální shromáždění s Doněckou lidovou republikou a Luhanskou lidovou republikou, jsem se rozhodl provést speciální vojenskou operaci. Jejím cílem je chránit lidi, kteří byli osm let vystaveni šikaně a genocidě ze strany kyjevského režimu. A za tímto účelem budeme usilovat o demilitarizaci Ukrajiny, stejně jako o postavení před soud těch, kteří spáchali četné krvavé zločiny proti civilistům včetně občanů Ruské federace.

Naše plány přitom nepočítají s okupací ukrajinských území. Nebudeme nikomu nic vnucovat násilím. Zároveň slýcháme, že v poslední době se na Západě stále častěji objevují slova, že dokumenty podepsané sovětským totalitním režimem, které konsolidují výsledky 2. světové války, by se již neměly plnit. No, jaká je na to odpověď? Výsledky 2. světové války, stejně jako oběti, které naši lidé přinesli na oltář vítězství nad nacismem, jsou posvátné. To však není v rozporu s vysokými hodnotami lidských práv a svobod, založenými na realitě, která se dnes vyvíjela během všech poválečných desetiletí. Rovněž neruší právo národů na sebeurčení, zakotvené v čl. 1 Charty OSN. Připomínám, že ani při vzniku SSSR, ani po 2. světové válce se lidí žijících na určitých územích, která jsou součástí moderní Ukrajiny, nikdy nikdo neptal, jak si oni sami chtějí zařídit svůj život. Naše politika je založena na svobodě, svobodě volby pro každého, aby nezávisle určoval svou vlastní budoucnost a budoucnost svých dětí. A považujeme za důležité, aby toto právo – právo volby – mohly využívat všechny národy žijící na území dnešní Ukrajiny, každý, kdo si to přeje,« uzavřel prezident Ruské federace.

(ava)