Rusko a Ukrajina podle Victora Grossmana

Proč Zelenskyj vycouval?

Postoje ve vedení Ukrajiny se od té doby několikrát změnily, jak se měnil vliv různých oligarchů. Některé věci zůstaly neměnné. Rusky hovořící lidé byli diskriminováni a potlačováni, což vyústilo v hlasování velké většiny na Krymu, aby se opět stal součástí Ruska – jak tomu bylo do roku 1954. Dvě rusky mluvící východní provincie se protiruským tlakům vzepřely a odtrhly. Ozbrojené ukrajinské jednotky milicí, některé s otevřeně profašistickými symboly na uniformách nebo na kůži, do nich neustále bušily. Možná to byla jejich síla, co zabránilo kyjevské vládě dodržovat mírové dohody z Minsku, v nichž se Paříž, Berlín, Moskva a Kyjev dohodly na hledání řešení s částečnou autonomií pro rusky hovořící provincie, nebo to byl tlak Washingtonu a některých místních oligarchů, co přimělo současného prezidenta Volodymyra Zelenského, zprvu zdánlivě nakloněného vyjednávání, aby vycouval? Vzhledem k tomu, že tento cíl světové hegemonie nebyl nikdy v mnoha bohatých amerických mozcích, republikánských i demokratických, opuštěn, a v cestě stály jen Rusko a Čína, byla Ukrajina zjevně budována jako protisíla proti jedné takové bariéře, vlastně jako rampa pro další akci. Což nás přivádí do roku 2022.

Rostoucí hrozba z NATO

Putin jasně nesouhlasil s rampami v blízkosti svých hranic. Nepotřeboval ani listovat v učebnicích dějepisu pro roky 1812, 1918-1921, ale zejména 1941-1945, aby posílil své odhodlání. Vzhledem k rostoucí hrozbě ze strany rozšířeného, agresivního NATO nemohl v žádném případě ignorovat Ukrajinu dychtivě tlačící na co nejrychlejší vstup do NATO poté, co se už zapojila do válek NATO v Iráku i Afghánistánu. Všechny nabídky, které Rusko učinilo k jednání o těchto otázkách – především bariéra k oficiálnímu vstupu Ukrajiny do NATO – byly na Západě odmítnuty jako »nestartovací« a provázeny dalšími vlnami obviňování a nových sankcí. Bylo toto krajní nepřátelství médií a politiků, se svými skrytými hrozbami (a jeho skutečnými incidenty, jako v Sýrii), důvodem Putinova rozhodnutí vstoupit na Ukrajinu? Navzdory hodinám a haldám papíru a inkoustu ohledně této otázky nevidím absolutně žádný důvod pro varování, že Putin má plány na »rozšíření svého impéria«; neviděl jsem jediné slovo vyhrožující Finsku, Polsku, Rumunsku nebo pobaltskému triu, které je často nejhlasitější v nabádání. A Německo? Myšlenka útoku na SRN je naprosto nemyslitelná – i když nikoli dost na to, aby zbrzdila velké plány na rozšíření zbrojení v Berlíně.

V minulosti bylo Rusko systematicky ohrožováno a také napadáno – a je obklopeno světem s více než 750 americkými vojenskými základnami, s americkým vojenským rozpočtem větším než dalších 10 zemí dohromady, a se čtyřnásobným počtem vojáků NATO než Rusů v uniformách. Dokonce i když Rusko rozmístilo vojáky za svými hranicemi, jakkoli byly tyto příležitosti hořké, byly pouze v zemích dotýkajících se jeho hranic, a tudíž – pokud byly pod nepřátelskou kontrolou – považovány za potenciální hrozbu, a tudíž pro USA srovnatelné s ruským nebo čínským rozmístěním v Mexiku nebo Kanadě. Vojensky byly SSSR a Rusko vždy v podstatě v defenzivě, a ne na útočné dráze. Nemůžeme nahlédnout do Putinovy mysli, ani se dozvědět o některých možných aspektech, které, jak se zdá, považoval za nesnesitelné. Musíme striktně odmítnout jakýkoli nesmysl očerňující vůli Ukrajinců zůstat nezávislými a suverénními, i když ne jako součást hrozby vedené NATO. A přesto jeho vojáci, tanky a letadla napadli Ukrajinu, což mělo pro postižené stejně hrozné důsledky, i když ne ve stejném rozsahu jako americké útoky na Filipínách a ve Vietnamu, v Nikaragui a Iráku – nebo ve dvou nejhorších zločinech, které kdy lidstvo spáchalo – v Hirošimě a Nagasaki.

Kapitalistická hegemonie z USA

Byla pak tato válka důsledkem Putinových obav z nějaké plánované provokace nebo útoku NATO? Bylo to kvůli zjevné změně zdánlivě vyváženějšího, mírumilovnějšího postoje prezidenta Volodymyra Zelenského, který se více než nedávní předchůdci zajímal o to, jak vycházet s Ruskem, k agresivnějšímu postoji, odmítajícímu minské dohody a jakékoli další svého druhu? Putin evidentně dospěl k závěru, že jeho rozhodnutí je nevyhnutelné. Bylo? Mohou být akce tohoto druhu vůbec někdy skutečně nevyhnutelné? Ať už je jejich motivace jakákoli, na Ukrajině způsobily velkou bídu – a také daly nesmírný steroidní podnět silám politické pravice, tradičním odpůrcům Ruska, těm, kteří neustále myslí na ochranu a zvyšování svého bohatství, a těm, kteří nechtějí mír, ale jen vítězství, jakékoliv vítězství nad Ruskem. Chtějí odstranit nejen vládu Putina, ale Ruska obecně, jako bariéru kapitalistické hegemonie, ovládané z Washingtonu, Wall Streetu a Pentagonu. Právě tito lidé požadují bezletové zóny; 27 bývalých úředníků Pentagonu a ministerstva zahraničí a bývalý nejvyšší vojenský velitel NATO se připojili k Zelenskému a volali po bezletové zóně, ač velmi dobře vědí, co to znamená. Jak o požadavku řekl dokonce i senátor Marco Rubio z Texasu: »Znamená to rozpoutání třetí světové války.« Na druhou stranu, pochod na Ukrajinu způsobil smutné vedlejší škody; opět období tříštění a oslabování pokrokových sil pracujících pro mír, jejichž růst se tváří v tvář rostoucí fašistické hrozbě stává téměř zoufale nutným. Snad se jednoho dne vynoří více vysvětlující fakta. Dnes však cítím nejjasněji – jsem proti zabíjení a ničení. Proto se připojím k pochodu za mír – nikoli však v souladu s nenasytnými silami lačnícími po násilí, které se chopily této otázky, aby sledovaly své vlastní katastrofální cíle. Nejsou to mí spojenci a obávám se, že se nyní pěstuje atmosféra nenávisti, a to i vůči knihám a sopránům. Začíná to být nebezpečné. Mou přehnanou nadějí je, že současné rozhovory pomohou vést k míru, ke konci smrti a ničení a k nápravě a obnově všech snah vybudovat svět bez vykořisťování, zveličování, bez agrese, bez války.

Berlin Bulletin č. 199, 10. března 2022

Překlad Vladimír SEDLÁČEK