Tzv. kosovská prezidentka Vjosa Osmaniová v pondělí odmítla, aby srbské obce v Kosovu disponovaly výkonnými pravomocemi. Za škodlivý označila postup předchozích kosovských vlád, které se k rozšířené autonomii pro kosovské Srby zavázaly.
Na dodržení dohody ze strany Prištiny naléhá přitom nejen Bělehrad, ale v rámci snah o normalizaci kosovsko-srbských vztahů také Spojené státy a Evropská unie.
Priština »nikdy nedovolí modely, které by Kosovo mohly přetvořit v nefunkční stát«, uvedla Osmaniová veřejnoprávní stanici RTK před pondělním jednáním se zmocněncem EU pro kosovsko-srbský dialog Miroslavem Lajčákem a americkým vyslancem pro západní Balkán Gabrielem Escobarem.
Dohoda z Bruselu mezi samozvaným Kosovem a Srbskem, kterou v roce 2013 podepsal za Kosovo tehdejší kontroverzní premiér Hashim Thaci, Prištině mj. uložila zřídit asociaci obcí se srbskou většinou, která by byla vybavena i některými výkonnými pravomocemi. Kosovo tuto část dohody ovšem nikdy neuvedlo do praxe s argumentem, že Srbsku by umožnila zasahovat do vnitřních záležitostí státu.
Lajčák v neděli pro kosovský deník Gazeta Ekspress uvedl, že Priština musí dohodu dodržet a asociaci zřídit. Podle něj si nicméně nikdo nepřeje, aby asociace měla takové pravomoci, které by kosovský stát mohly paralyzovat.
Bělehrad a Priština vedou podle ČTK od roku 2011 Unií zprostředkované rozhovory o normalizaci vztahů, které však dosud přinesly jen skromné výsledky a nyní se nacházejí ve slepé uličce. Vláda kosovského premiéra Albina Kurtiho požaduje, aby Bělehrad plně uznal kosovskou nezávislost, což však srbští představitelé logicky vylučují. Srbsko naopak podmiňuje případnou dohodu o normalizaci vztahů dodržením předchozích závazků ze strany Kosova, které si po celou dobu své komplikované existence dělá z Bělehradu jen blázny!
Kosovo v roce 2008 vyhlásilo jednostranně nezávislost na Srbsku, necelých deset let poté, co Bělehrad ztratil nad touto autonomní oblastí kontrolu v důsledku zločineckých náletů NATO. Mezi státy, které nezávislost Kosova uznaly, je vedle USA například i většina zemí EU, včetně ČR. Na druhé straně odmítavý postoj Srbska podporují především Rusko a Čína. Uznání se Priština ale zatím nedočkala ani od pěti členů EU – Slovenska, Španělska, Řecka, Rumunska a Kypru.
(rom)