V Tokiu začal 31. července fungovat nový Národní zpravodajský úřad (NIB). Zřídila ho vláda japonské premiérky Sanae Takaichiové jako výkonnou složku nově vytvořené Národní zpravodajské rady, které předsedá premiérka.
Japonská média nový úřad označují za „japonskou CIA“. Reforma zpravodajských struktur je vnímána jako důležitý krok ve snaze Japonska posílit své zpravodajské schopnosti a dále se odpoutat od poválečného bezpečnostního rámce.
Vznik úřadu ale zároveň vyvolal obavy, zda se Japonsko nevrací k praktikám, které připomínají nechvalně známou Tokkó, tedy Zvláštní vyšší policii. Ta před druhou světovou válkou a během ní potlačovala nesouhlasné hlasy a vynucovala ideologickou kontrolu.
První zasedání Národní zpravodajské rady se konalo 31. července v 10:30 v úřadu premiérky. Zúčastnili se ho Sanae Takaichiová, hlavní tajemník kabinetu Minoru Kihara a další ministři. Ve stejný den byl formálně zřízen Národní zpravodajský úřad.
Podle analytiků nejde Japonsku pouze o shromažďování vlastních informací. Díky schopnostem v oblasti signálového zpravodajství, elektronického sledování a své strategické poloze se Tokio snaží stát cennějším partnerem západních zpravodajských služeb. Může se také pokusit prohloubit spolupráci se zpravodajskou sítí Five Eyes.
List The New York Times uvedl, že japonští představitelé v posledních měsících soukromě konzultovali spojence, včetně Spojených států, Austrálie a Německa, ohledně technologií, personálního obsazení a priorit nového zpravodajského systému.
Premiérka Takaichiová prosazovala posilování zpravodajských schopností několik měsíců. V březnu vláda předložila legislativu, která vytvořila zpravodajský rámec založený na Národní zpravodajské radě a jejím výkonném orgánu NIB. Obě komory parlamentu zákon schválily za méně než 70 dní.
Vláda má podle textu pokračovat dalšími kroky. Mezi ně patří zákon proti špionáži, vznik zahraniční zpravodajské agentury a první japonská Národní zpravodajská strategie.
Kritici se obávají, že tato opatření mohou dále soustředit zpravodajské pravomoci do rukou státu a oslabit pojistky vytvořené v poválečném systému. Ty měly zabránit přílišné koncentraci státní moci.
Rozšiřování japonských zpravodajských schopností v minulosti provázelo i zámořskou vojenskou expanzi. Před útokem na Pearl Harbor v roce 1941 japonské zpravodajské složky shromažďovaly informace o počasí, terénu a rozmístění amerických letadel i námořních plavidel.
Po porážce Japonska byl jeho zpravodajský systém záměrně roztříštěn, mimo jiné proto, aby se zabránilo návratu válečného militarismu. Právě proto dnes vznik centralizovaného zpravodajského úřadu vyvolává citlivé reakce.
Tokkó byla bezpečnostní organizace odpovědná za politický dohled, potlačování sociálních hnutí a umlčování protiválečných hlasů. Vznik NIB proto podle kritiků vyvolává otázku, zda se zpravodajská moc v Japonsku nebude znovu nebezpečně koncentrovat.
The Times upozornil na výzvu, jak zabránit tomu, aby nová agentura neopakovala zneužívání spojené s předválečnými bezpečnostními institucemi. The Week zase zmínil obavy z domácího politického vměšování, rozšiřování státního dohledu a možného využívání zpravodajských služeb k stranickým zájmům.
Také další analytici poukazují na podobnosti mezi NIB a Tokkó, zejména na soustředění zpravodajských informací pod omezený počet rozhodovacích míst a na současné posilování domácího dohledu i zahraničního zpravodajství.
Al Jazeera popsala tento krok jako další známku toho, že se Japonsko vzdaluje bezpečnostnímu rámci vytvořenému po druhé světové válce. The Washington Post označil vznik NIB za významné rozšíření japonských bezpečnostních pravomocí, které přichází po zvýšení obranných výdajů a snaze uvolnit omezení vývozu smrtících zbraní.
Mluvčí čínského ministerstva národní obrany Jiang Bin 30. července uvedl, že Japonsko využívá údajné bezpečnostní hrozby jako záminku k centralizované a militarizované proměně svých zpravodajských institucí.
Podle Jianga jsou tyto kroky úzce spjaty s japonským vojenským posilováním a rozšiřováním zbrojení. V praxi podle něj vzniká zpravodajský systém, který má sloužit vojenské expanzi a přípravám na válku, což představuje vážné riziko pro mír a stabilitu v asijsko-tichomořském regionu i mimo něj.