Česká média přijala Vaše jmenování s jistou zvědavostí a částečně i s obavami. Vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací byly totiž v posledních letech velmi napjaté. Na ruském seznamu nepřátelských zemí se Česká republika objevila hned za Spojenými státy. Znamená to vše, že vztahy mezi Ruskem a Českem nyní dosáhly svého dna?
Ráda bych pozdravila vaše čtenáře a odběratele a především bych chtěla poděkovat za tuto příležitost odpovědět na vaše otázky. Do České republiky jsem skutečně přijela v době, která pro bilaterální vztahy není zrovna nejjednodušší, což je do značné míry dáno složitým mezinárodním kontextem. Musím však říci, že Česká republika se bohužel již v roce 2021 ocitla na seznamu dvou států, které se dopouštějí nepřátelských činů vůči Ruské federaci a jejím občanům, a to společně s USA, což bylo „vyvrcholením“ předchozí protiruské kampaně, kterou oficiální Praha vedla již několik let předtím. Postup zvolený českou stranou zahrnoval i bezdůvodná vízová omezení vůči zaměstnancům ruského velvyslanectví v České republice a ruským novinářům, jakož i hanebné pro autory tohoto záměru stržení pomníku maršála Sovětského svazu, osvoboditele českého hlavního města Ivana Stepanoviče Koněva v roce 2020, odebrání akreditace učitelům střední školy při ruském velvyslanectví v Praze, což vedlo k jejímu faktickému uzavření, a celou řadu dalších kroků, které neměly žádný podklad vyplývající z nějakých problémů ve vzájemných vztazích. Jednalo se o vědomou volbu české strany.
Po vrbětické provokaci v roce 2021 (kdy se v Praze rozhodli obvinit Rusko z účasti na výbuších českých muničních skladů, k nimž došlo v roce 2014) se česká strana definitivně vydala cestou eskalace a prohlubování napětí v rusko-českých vztazích. Následovaly hromadné vyhoštění diplomatů, poté omezení počtu členů ruské diplomatické mise na minimální možnou úroveň a dále ofenzíva českých úřadů v otázkách ruských nemovitostí. Zároveň, poté co cynicky přestala uznávat diplomatický status našich objektů v České republice s odůvodněním „absence diplomatů v nich“ (které Praha dříve buď vyhostila nebo donutila k odchodu), bylo zahájeno správní a soudní řízení s jediným cílem – donutit Ruskou federaci jako vlastníka těchto objektů, a v mnoha případech i pozemků, aby zaplatila co nejvíce. No, cíl je „ušlechtilý“, to se nedá popřít.
Všechny tyto kroky samozřejmě vyvolaly odvetná opatření ze strany Ruska. A kam jsme se nyní dostali? K vzájemnému vytváření četných překážek pro fungování velvyslanectví v Praze a v Moskvě, k jakýmisi absurdním omezením pohybu diplomatů, což samo o sobě odporuje podstatě naší profese, a k nemožnosti projednávat naléhavé otázky v rámci normálního bilaterálního režimu. Po únoru 2022, v souvislosti se zahájením ruské speciální vojenské operace zaměřené na demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny, jsme v českém politickém a informačním prostoru pozorovali pouze nárůst jeskynní rusofobie podněcované primitivními propagandistickými metodami. To vše jsou mimo jiné důsledky toho, že namísto principů mezinárodního práva, které se formovaly a dodržovaly po staletí, univerzálních norem interakce s partnery, tradic spolupráce založených na historických zkušenostech, zkušenostech mezilidské komunikace, kulturní blízkosti a vzájemného duchovního obohacování národů, jsou vnucována jakási „pravidla“ založená na pseudohistorických bádáních a jakýchsi „společných hodnotách“. Vše se obrací vzhůru nohama.
Přivezla jste do Prahy nějaké nové, konkrétní nápady a návrhy na zlepšení vztahů mezi našimi zeměmi, existuje v současné době taková možnost? Vždyť česká vláda v čele s premiérem Andrejem Babišem prohlašuje, že zájmy země mají přednost před zájmy Ukrajiny, na rozdíl od předchozí vlády premiéra Petra Fialy. Je tento obrat patrný i v praxi?
V současné mezinárodní situaci a, jak jste správně poznamenal, v podmínkách, kdy se rusko-české vztahy nacházejí prakticky na nejnižším bodě, je těžké si představit nějaké průlomové a nové nápady v rámci bilaterálních vztahů. Rusko vždy zůstávalo otevřené dialogu a spolupráci s partnery, včetně českých, a to v míře, v jaké jsou k tomu připraveni. Tato situace zřejmě přetrvává i dnes. Ano, zaznamenáváme, že současná vláda České republiky zmírnila tón protiruské rétoriky. Je však logické předpokládat, že dokud české podniky vojensko-průmyslového komplexu aktivně podporují kyjevský režim a tím se podílejí na zabíjení občanů naší země, „zlepšení vztahů“ je stěží možné. Česká republika, jak je známo, se stala iniciátorem takzvané „muniční iniciativy“ zaměřené na nákup munice pro potřeby ukrajinských ozbrojených sil a jejího odesílání na Ukrajinu. Přitom oficiální představitelé v Praze prohlašují, že se nenacházejí ve stavu konfliktu s Ruskem.
Proč tedy všechna tato protiruská úsilí? Česká republika prohlašuje, že bude „podporovat Ukrajinu tak dlouho, jak bude třeba“. Ale k čemu to vlastně je? Vždyť české vedení se jednoznačně staví „proti válce“ a požaduje její ukončení. V Koncepci zahraniční politiky České republiky je však přímo a jasně uvedeno: „Česko leží v regionu, který je opakovaně cílem imperiální politiky Ruska. Je proto v našem životním zájmu, aby v agresi vůči Ukrajině neuspělo“, a také zajistit, aby „od plánů na jakoukoliv další agresi v Evropě bylo účinně odstrašeno“. Na základě jakých „strašidelných povídek“ se píšou takové pasáže? Evropané zřejmě tak moc chtěli izolovat Rusko, že se sami naprosto izolovali – a to v doslovném slova smyslu: nečtou, nesledují a neslyší nic jiného než převládající protiruský mainstream. V takových podmínkách informační blokády je v zásadě snadné zastrašovat obyvatelstvo, není nic nového pod sluncem. Otázkou je, proč.
Na tomto pozadí, opakuji, je velmi obtížné plánovat jakékoli obnovení dobrých vztahů. Bývalý český ministr zahraničních věcí, rodový kníže Karel Schwarzenberg, kdysi přirovnával vztahy mezi státy k vztahům mezi lidmi, v nichž figurují takové pojmy jako láska, nenávist, urážka, žárlivost a další, a ty do té či oné míry určují jednání lidí i politiků. Je na tom něco pravdy, v bilaterálních vztazích občas dochází k zbytečným urážkám, nedorozuměním a nejasnostem, které pramení hlavně z nedostatku informací nebo z neochoty, ať už z jakýchkoli důvodů, tyto informace přijímat. Diplomacie však existuje právě proto, aby nacházela cesty k řešení i takovýchto složitých úkolů a usilovala o sblížení postojů.
Co se týče možných oblastí obnovení spolupráce mezi Ruskem s Českem v budoucnu, pak se bezpochyby jedná o kulturu, vytváření přirozené mezilidské komunikace, a v této souvislosti také o obnovení normální vízové politiky, výměn mládeže a studentů – a to nikoli za účelem výchovy „páté kolony“ na půdě českých vysokých škol s cílem rozvrátit politický systém v jiném státě, jak to dnes prohlašují někteří vysoce postavení čeští představitelé ve vztahu k Rusku, ale za účelem posílení vzájemného porozumění mezi lidmi a vymýcení projevů nenávisti. Jsem přesvědčena, že i v české společnosti existuje taková společenská poptávka. Vím, že v této zemi jsou lidé, včetně politiků, kteří sdílejí konstruktivní přístup, jsou nakloněni obnovení kontaktů s Ruskem a spolupráci, každý ve své oblasti, jakmile to bude možné. Jsou i tací, kteří se ani dnes nebojí otevřeně udržovat kontakty s Ruskem, navštěvují naši zemi a dokonce se k nám stěhují natrvalo. To svědčí o bezpodmínečné přitažlivosti Ruska pro mnoho a mnoho Evropanů, ať už se jim jakkoli snaží vtlouct do hlavy opak.
Česká republika, stejně jako Polsko, se pobouřila nad glorifikací nacistů na Ukrajině. Nepřekvapuje vás, že k tomu došlo až po minimálně 12 letech takové glorifikace?
Vždyť úřady evropských zemí před tím vždy zavíraly oči a varování Ruska označovaly za lži a propagandu. Češi nám, Rusům, vždy byli blízcí svým vztahem k památce padlých vojáků Rudé armády, kteří v roce 1945 osvobodili Československo od nacismu. Na českém území položilo své životy 140 tisíc našich vojáků. Celkově tento přístup přetrvává i dnes. K případům vandalismu, včetně těch, k nimž dochází s tichým souhlasem úřadů, sice dochází, ale jsou vzácné. Čeští občané zacházejí s hroby sovětských vojáků na území své země s úctou, za což jim upřímně děkujeme a velmi si tohoto ohleduplného přístupu vážíme. To jen potvrzuje blízkost našich národů a jednotu křesťanských hodnot, které sdílíme.
V této souvislosti někteří čeští oficiální představitelé skutečně vyjádřili rozhořčení nad posledními do nebe volajícími případy glorifikace nacistických kolaborantů na Ukrajině. To však bohužel nemělo charakter jednoznačného a jednotného odsouzení podobných kroků kyjevského režimu na oficiální úrovni. Ačkoli, jak je známo, Československo ještě dlouho po skončení druhé světové války „mělo co do činění“ s banderskovými zločinci na svém území, proti nimž bylo nuceno bojovat ozbrojenými prostředky. Zdá se, že české úřady v mnoha ohledech skutečně zapomínají na tragické poučení z historie. Česká republika, mimochodem, tradičně hlasuje proti ruské rezoluci Valného shromáždění OSN „Boj proti heroizaci nacismu, neonacismu a dalším praktikám, které přispívají k eskalaci současných forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi související nesnášenlivosti“.
Městský soud v Praze dne 19. ledna tohoto roku zamítl žalobu ruského Federálního státního unitárního podniku „Podnik pro správu majetku v zahraničí“, který popíral zmrazení konkrétních nemovitostí patřících Rusku poté, co byl tento podnik zařazen na český sankční seznam. Proti tomuto rozhodnutí bylo možné se odvolat k Nejvyššímu správnímu soudu. Bylo podáno odvolání? Co bude dál?
Ano, proti rozhodnutí bylo podáno odvolání ze strany Federálního státního unitárního podniku „Podnik pro správu majetku v zahraničí“. Jedná se o jeden z řady „případů“ souvisejících s ochranou ruských majetkových zájmů v České republice. Na všech se v současné době pracuje.
S jakými obtížemi se v současné době potýkají diplomaté v České republice?
Ať už jsou potíže jakékoli, ruští diplomaté jsou profesionálové a umí je překonávat.
S jakými problémy se na velvyslanectví a konzulát v České republice obracejí ruští občané? Obracejí se na velvyslanectví s žádostí o pomoc? Ruší jim bankovní účty například?
Seznam problémů, s nimiž se naši občané obracejí na velvyslanectví, je poměrně široký. Zaměříme-li se na konzulární záležitosti, v popředí stojí prodloužení platnosti cestovních pasů, otázky občanství a notářské služby. Samozřejmě se snažíme pomáhat každému občanovi, který se na nás obrátí, a poskytovat konzulární služby kvalitně a včas. Zároveň bych chtěla poznamenat, že poté, co české úřady v březnu 2022 odebraly povolení k činnosti ruským generálním konzulátům v Brně a Karlových Varech, veškerá pracovní zátěž v této oblasti připadla na konzulární oddělení ruského velvyslanectví v Praze. Vezmeme-li v úvahu, že již o rok dříve – pod záminkou takzvané „kauzy Vrbětice“ – došlo v České republice k hromadnému vyhoštění a redukci ruského diplomatického personálu, není asi překvapením, že poptávku po konzulární pomoci bohužel není možné plně uspokojit.
Co se týče rušení bankovních účtů našich občanů v České republice, tento jev velvyslanectví zaznamenalo v letech 2022–2023 v souvislosti s nárůstem rusofobie, k němuž zde došlo po zahájení speciální vojenské operace. V současné době velvyslanectví žádné takové stížnosti nedostává. Někteří ruští občané, včetně diplomatů, se však i nadále potýkají s obtížemi při založení a spravování účtů v českých bankách. V posledních letech bylo v České republice mnoho pomníků a památníků věnovaných druhé světové válce zohyzděno vandaly nebo zničeno. Byly také přejmenovány ulice, které byly pojmenovány na počest sovětských vojenských velitelů.
Jaké nejnovější příklady neúcty České republiky k válečným hrobům a památníkům můžete uvést? Považujete tento trend za nezvratný, nebo je možné jej nějakým způsobem ovlivnit? Pomáhají místní úřady při těchto porušeních, nebo je naopak tolerují?
Již jsem zmínila, že o četné památníky, pomníky a jednotlivé hroby sovětských vojáků padlých v letech druhé světové války, se v České republice pečlivě stará a zachází se s nimi s náležitou úctou a respektem. Jsme hluboce vděční těm Čechům, kteří si pamatují a ctí naši společnou historii, hrdinský čin sovětského vojáka i hrdinský čin svých předků, kteří obětavě bojovali proti nacismu. Zároveň však řada těchto památníků v posledních letech skutečně čelila aktům vandalismu. V Praze jsme v tomto roce zaznamenali nejméně dva případy – v městských čtvrtích Vinoř a Hlubočepy. Celkově pak v celé České republice víme například za období od roku 2022 o 22 takových incidentech.
Velvyslanectví systematicky zaznamenává vandalské činy spáchané na památnících sovětských vojáků, upozorňuje na ně české úřady, požaduje vyšetření a potrestání viníků. V některých případech se toho daří dosáhnout. Počet případů znesvěcení památníků zcela jasně koreluje s výkyvy protiruských nálad v české společnosti. Pokud tyto nálady sílí, zejména jsou-li podněcovány v médiích, roste i počet výstřelků vandalů. Rozpaky však vyvolává to, jak se úřady některých českých obcí de facto solidarizují s vandaly a místo opravy poškozených památníků dávají přednost jejich úplnému odstranění. Taková rozhodnutí jsou přitom podávána pod záminkou zmírnění napětí ve společnosti. Zdá se, že city vandalů někoho velmi zajímají.
Rusko loni požadovalo od České republiky, aby poskytla diplomatickému personálu velvyslanectví součinnost při určení přesného umístění a provedení prohlídky demontované sochy maršála Koněva, aby se ověřilo, v jakém stavu se nachází. Podařilo se sochu prohlédnout? Poskytly pražské úřady nějakou součinnost?
Máme informace, že se socha nachází v nějakém skladu a čeká na zařazení do expozice Muzea paměti XX. století, které se v Praze buduje. Socha není naším majetkem, je majetkem města. Zatím se ji prohlédnout nepodařilo.
V březnu tohoto roku došlo k útoku na Ruský dům v Praze, útočník hodil do oken láhve se zápalnou směsí a budova utrpěla škody. Byly po tomto incidentu zaznamenány ještě nějaké další pokusy o útoky na ruské budovy nebo výhrůžky vůči diplomatům a dalším zaměstnancům? Přijímají místní úřady po útoku na Ruský dům dodatečná bezpečnostní opatření?
Vyšetřování teroristického útoku na Ruský dům stále probíhá. Podezřelý z tohoto útoku byl zadržen. Děkujeme místním úřadům a orgánům činným v trestním řízení za profesionální přístup k tomuto incidentu. Pražská policie obecně vždy reaguje na žádosti velvyslanectví a Ruského domu v Praze, a to i v naléhavých případech, a zajišťuje bezpečnost zaměstnanců, hostů Ruského domu i veřejných akcí pořádaných v našich prostorách.
Navštěvují čeští občané kulturní akce v Ruském domě v Praze?
S potěšením mohu říci, že kulturní akce v Ruském domě navštěvují jak občané České republiky, tak i naši krajané, cizinci žijící v Praze a také zástupci zde akreditovaných diplomatických misí. Činnost Ruského domu v Praze v poslední době ožila. Akce si získávají stále větší oblibu. Schází se u nás stále více lidí. Ne vždy jsou prostory schopny pojmout všechny zájemce. Například večer tanečního souboru Kavkaz, uspořádaný u příležitosti Dne Ruska v červnu tohoto roku, navštívilo více než 500 lidí, ačkoli sál má kapacitu pouze 380 míst. Hosté jsou různí, ale všichni jsou plní pozitivní energie a rádi navštěvují všechny akce Ruského domu. Naše dveře jsou vždy otevřené.
red. levicovydenik.cz - soc. sítě - velvyslanectví RF v Praze